Postavili jsme velkoměsto

První zářijový týden se s žáků, jejichž mysl byla ještě trochu prázdninová, stali konstruktéři, projektanti, hledači malých dílků. Před školu přijelo auto, ze kterého byly vyloženy krabice a krabičky s legem.

A začala velká, organizačně dobře promyšlená konstrukce legoměsta. Děti, které stavěly podle plánků, musely prokázat velkou trpělivost i prostorovou představivost a přesnost. Byla to prostě mravenčí práce. A jiní zase naplno rozvinuli svou fantazii ve vlastních stavbách a kreacích. Někdo pracoval sám, někteří se shlukli do týmů.

A dojmy žáků?

• Postavil jsem odtahovku, vagón s auty a kontejner. Postavil jsem i hodně věcí podle své fantazie.
• Líbilo se mi, že jsme mohli stavět s kamarády. Podařilo se mi postavit bagr. Nejtěžší byla vila pro radost.
• Největší zážitek byl, když jsem s kamarádem stavěl náš projekt. Byl to bunkr, který se několikrát rozpadl. Byl to boj, ale nakonec se to podařilo. Radost mi udělalo moje kachní auto.
• Zdokonalil jsem se v logickém myšlení. My děti jsme si školu s legem užili a učitelé měli chvilku klid. Bylo by lepší, kdyby se takhle mohlo stavět celý rok.
• Posílila jsem si smysl pro organizaci. Dobré to bylo pro rozehřátí a pobavení žáků do nového roku.
• Lego rozvíjí fantazii.

A stavba se vydařila! V pátek ráno žáci, učitelé a rodiče společně oslavili zakončení projektu.  Každý je důležitý, každý přispěl svým dílem k vytvoření města. To byla hlavní myšlenka slovíčka, které jako přestřižená páska otevřelo Legoměsto. Prohlídka, výkřiky uznání. Mladí konstruktéři se rádi nechali vyfotit se svým výtvorem a pak jej opět zasadili zpět do promyšlené urbanistické koncepce města.

Po fázi konstruktivní přišla nutně fáze destruktivní. To aby další milovníci lega v jiné škole mohli prožít pár dní s malými barevnými kostičkami.

                                                      Mgr. Jana Slavíková