Šesťáci strávili 2 roky na ostrově. Dva roky prázdnin! 

  Ve skutečnosti to byly 4 dny adaptačního pobytu v táborové základně v Čimelicích. Ale dobrodružné duše se nechaly inspirovat slavným románem Jula Verna. Dvě skupiny trosečníků pojmenovaly své ostrovy (Ledoborci a Trosečníci), prokázali odvahu a spolupráci při průzkumu okolí se zavázanýma očima (zejména na úzké hrázi mezi rybníky Bisinger a Stejskal), pátrali večer po pirátovi, postavili vysoké věže ze špejlí (architektonicky i konstrukčně odvážně pojaté), smysl pro strategii a vzájemnou pomoc osvědčili v paralympiádě (donutili k závodu s handicapem i své pedagogy), uplatnili smysl pro orientaci a čtení v mapě, když byli vysláni na šestikilometrovou cestu krajinou rybníků (plnili týmové úkoly a trochu bloudili).

  Trosečníci byli dobře naladění. Hráli fotbal, bang …  Sami si vařili (dokonce s hudbou… a při míchání pečené rýže se zeleninou i tančili), umývali nádobí (vařit je fajn, ale uklidit pak kuchyni – to už je méně zábavné). Obědy nám byly dováženy ze školní jídelny. Zářijové sluníčko příjemně hřálo, došlo i na koupání v rybníku Stejskal. Poslední večer se trosečníci rozloučili se svým ostrovem u táboráku. Zazpívali si, opekli buřty, vyšli do tmy na stezku odvahy … A pak už jen uklidit a ahóóój v pondělí zas na pevnině (ve škole).

  Pár otázek trosečníkům: Jaký byl největší zážitek?

 Když jsme se ztratili na šestikilometrovém výletu s mapou… Pozorování hvězd a letadel na bobříku odvahy… Jak jsme šli krajinou se zavázanýma očima.

 Co se ti na adapťáku líbilo?

 Líbily se mi hry, vaření a hraní bangu s Luckou a panem asistentem… Spolupráce v kuchyni. A fotbal… Líbilo se mi, že jsme tam měli hry a měli jsme co dělat.

 Koho jsi více poznal/a?                

Emču – umí vařit… Vlastu při pingpongu… Tobyho – je to dobrý kamarád… Asi Agátku – že je to pejsek Jedlík.

Jana Slavíková, třídní učitelka