Základní škola Cesta


Aktuality


Jídelníček

Jídelníček v týdnu od 12.10. k nahlédnutí zde.


autor: Miriam Sulková  2020-09-25

Roční plán činnosti 2020/2021

I. pololetí od 1. září 2020 do 31. ledna 2021

II. pololetí od 1. února 2020 do 30. června 2021

Prázdniny

Podzimní prázdniny: čtvrtek 29. října a pátek 30. října 2020
Vánoční prázdniny: středa 23. prosince 2020 - neděle 3. ledna 2021
Pololetní prázdniny: pátek 29. ledna 2021
Jarní prázdniny: pondělí 1. února až pátek 5. února 2021
Velikonoční prázdniny: čtvrtek 1. dubna 2021
Hlavní prázdniny: od čtvrtka 1. července 2021 do úterý 31. srpna 2021

Ředitelské volno:

pondělí 16. listopadu 2020

Svátky:

pondělí 28. září, středa 28. října, pátek 2. dubna

Vysvědčení

čtvrtek 28. ledna 2021

středa 30. června 2021

Třídní schůzky, konzultace

Třídní schůzka: čtvrtek 17. září 2020

Konzultace: 9. – 13. listopadu 2020

Třídní schůzka: čtvrtek 7. ledna 2021

Konzultace: 8. – 13. dubna 2021

Třídní schůzka: čtvrtek 3. června 2021 

 


autor: Miriam Sulková  2020-09-23

Návrat ke stromu přátelství

7. – 10. září pobyt sedmé třídy ZŠ Cesta na táborové základně v Čimelicích

Sedmáci se po necelých 3 letech vrátili na „místo činu“. Tenkrát si u stromu poblíž chatového tábora v Čimelicích slíbili přátelství. Bylo to ve 4. třídě a strom byl cílem na stezce odvahy.

Nyní jsou již v 7. třídě a vypravili se na adaptační výlet – znovu do Čimelic. Poznat nové dva spolužáky, být spolu v přírodě a při hrách po dlouhém období distančního studia a prázdnin.

Kromě her, stezky odvahy a průzkumu okolí se kluci a holky koupali v rybníku, protože sluníčko hřálo jako v létě. A také vařili. Obědy do tábora vozila paní kuchařka z Cesty, ale na snídaně a večeře si střídali službu (míchaná vajíčka, boloňské špagety i dobroty z obložených talířů chutnaly jako od maminky) … a myli i nádobí. 

Navštívili i rakovický mlýn … nejdřív potají zezadu od náhonu. Pak vyběhl pes, za ním jeho pán, majitel mlýna … A nakonec z toho bylo pozvání do pokoje, kde byla 12. května 1945 podepsána kapitulace německých vojsk. To bylo něco! V místnosti byl ještě původní stůl i s ubrusem, na kterém ležely ty důležité listiny. A tři židle, na nichž seděli tři důstojníci - americké, ruské a německé armády.

Na závěr dojmy sedmáků:

  • Hodně mě bavila paralympiáda, protože byla dobrodružná.
  • Nejblíž mi byl Miky, protože se se mnou bavil a vždy mě rozveselil.
  • Dobré bylo koupání v potoce, rybníce. Nejvíc jsem se nasmál, když jsme připravovali divadlo o Červené karkulce.
  • Blízká mi byla Maruška, protože snesla moje nálady. Blíže jsem poznala Marušku, Anetku, Peťu, Michala, Davida, Tima. Hráli jsme hry, při kterých jsme se lépe poznali.
  • Zábavné bylo, když jsem hrál na kytaru.  A Když jsem v 7 hodin ráno zametal celou chatku od kukuřice.
  • Nejblíž mi byl asi Štefan, protože jsme se spolu nejvíc bavili.
  • Nejvíc se mi líbilo hrát si s malou Eliškou a Šárkou (dcery paní asistentky), noční hra na světlušky, vybíka a paralympiáda. Nejblíž mi byla Zuzka, Anetka a Kuba.
  • Hráli jsme hodně zábavných her, také jsme poslední den hráli u táboráku divadlo, to mě bavilo hodně. Poznal jsem víc hlavně dva nové spolužáky.
  • Nejblíž mi byl Johny, David, poznal jsem víc Mikiho, že je taky sportovní typ.
  • Bavilo mě házení talířem …. A když řekl Štefan něco vtipného.
  • Docela jsem se bál, když jsme poprvé lezli na tu vysokou červenou konstrukci. Blízká mi byla celá chatka č. 6 a kukuřice 
  • U všeho byla Agátka (pes naní učitelky). Když byly hry s tenisákem, museli jsme ji uvázat, aby nám je nebrala 

To přátelství, až na nějaké mráčky, je stále poznávacím znamením této třídy.

Tak zas někdy příště – v přírodě a při hrách.

Mgr. Jana Slavíková, třídní učitelka 7. třídy


autor: Miriam Sulková  2020-09-22

Report ze života indiánského kmene

Co jsme prožili:
Jízda vlakem do Sušice se dvěma přestupy
Každý  den lekce plavání+volná zábava jako bonus-nejlepší atrakce je tobogán se světýlky a zvuky
Pondělí:
seznámení s tématem "Indiáni"+vymýšlení indiánského jména a obdržení indiánských deníků
Úterý:
Výlet na Svatobor a Hadí stezku do pořádného  kopce... PS. všichni jsme to statečně zvládli a přežili, i když nás zklamalo, že rozhledna byla zavřená. :(
Středa:
Dostali jsme dopisy od rodičů-to bylo radosti! :) A také  jsme rodičům  napsali.
Výlet do města, kde jsme se rozdělili  na skupinky a dostali mapu, podle které  jsme museli najít  zajímavá  místa na náměstí-např. městský úřad, kašnu, lípu, kámen neštěstí, muzeum, atd. Na ty, kdo  našli všechna  místa a vyznačili je na mapě, čekal vzkaz v informačním  centru-"Půjdeme na zmrzlinu. "   
Výroba indiánských triček a totemu-moc se nám  to povedlo, jsme šikovní.
Co nás ještě čeká:
Čtvrtek:
Výlet na Křížovou cestu, večerní zábava u ohně a Cesta za šamanem Zbrkloušem Mišoušem
Pátek:
Poslední plavání, balení a cesta domů

Zdraví Indiáni ze 2. a 3. třídy


autor: Miriam Sulková  2020-09-10

Začínáme písničkou

Učitelé ZŠ Cesta, s písničkou a odpočatí, zahájili se svými žáky nový školní rok. Nevíme, jaký přesně bude, ale víme, že nepůjdeme sami. Po krátkém zamyšlení, přivítání nových žáků a modlitbách jsme společně vykročili na cestu za poznáním, přátelstvím a možná i nejedním překvapením.  Několik žáků se překvapení dočkalo již první den. Devátou a osmou třídu, i ty nejmladší, pozdravil pan místostarosta Petr Hladík. Děkujeme mu za slova povzbuzení  a nám všem přejeme jasný směr a šťastnou cestu!

Více obrázků naleznete ve fotogalerii. 


autor: Miriam Sulková  2020-09-03

Rozvrhy 2020/21


autor: Miriam Sulková  2020-08-28

Mladí spisovatelé v době distančního studia: březen - červen 2020

Místo mého srdce – Skála nad řekou

Na začátku léta jsem hledala nějaké místo, kde bych si mohla číst. Po chvíli jsem narazila na tuto skálu. Vlastně je to takový skalní výběžek nad řekou. Poblíž Hradiště. Okamžitě jsem si to místo zamilovla pro jeho příjemný klid a ticho. Jen příroda a já. A občas nějaký cyklista, který projede dole na cestě.

Nejradši sem chodím na přelomu jara a léta. To už je teplo a les ožívá. Ptáci zpívají písně, stromy šeptají moudrosti lesa a řeka odnáší všechny starosti. Vše se zelená a jakoby třpytí. Mám to tady ráda i na začátku podzimu. Les září oranžovou a červenou. Ve vzduchu je cítit spadané listí a příslib nadcházející zimy. Jednou se na protějším břehu honili dva zajíci. Poskakovali a cupitali. Měla jsem co dělat, abych rozlišila jejich hnědé kožíšky od spadaného listí.

Někdy si ani nečtu a jen tak se koukám do dálky. Tohle místo je můj úkryt před realitou. Tady si můžu říct, že je vše v pořádku. Nemusím se z ničeho stresovat ani nad něčím přemýšlet a jen tak být.

Hana Pfeilerová, 7. třída

 

Úvaha na myšlenku z příběhu Johna Steinbecka Hříbě:

Co máme zadarmo, toho si málo vážíme.“

Zdarma je hodně věcí a my si jich skoro nevšímáme. Chodím na ryby, a když nějakou chytím, mám ji zadarmo. Zdánlivě. Protože musíme koupit nástrahy i háčky. Hodně lidí říká, že zadarmo není nic. To protože si toho nevšímají. Opravdu ... zdarma není ani doprava zdarma.

Ale to, že zdarma není nic, je opravdu jen domněnka. Protože zdarma je třeba Boží láska a přítomnost.

Dokonce i pohyb stojí člověka nějakou energii, takže bychom si mohli také myslet, že není zdarma.

Ale když není zdarma ani pohyb, tak Boží láska a přítomnost přece taky něco musí stát! A v tom je ten háček! Boží láska a přítomnost je už zaplacená. A proto ji nemusíme platit.

Jan Novák, 6. třída

 

Mé vysněné prázdniny

Kdybych si mohl zařídit své vysněné prázdniny, trvaly by dva roky. Inspiroval mě Jules Verne s knížkou Dva roky prázdnin.

Prázdniny bych začal v létě, první měsíc bych plánoval své cesty. Odpočíval bych, chodil se koupat na jez (s pneumatikou), s taťkou bych jezdil na kole a po večerech griloval.

S cestováním bych začal u nás v ČR. S taťkou bych vyrazil na čundr do Posázaví. Navštívili bychom Talmberk, Skalici, Rataje, Mrchojedy, Úžici, Rovnou, tedy místa ze hry Kingdom Come deliverance, kterou s taťkou hrajeme.

Další prázdninovou zastávkou by byl zámek Orlík a Orlická přehrada, kde bychom s taťkou strávili týden na plachetnici Meluzína od skautů.

Pak bych se přesunul na skautský tábor s Honzou. Tam bych si opékal buřty, měl hlídku, koupal se, hrál táborovku atd.

S celou rodinou bychom přespali ve stanu na zahrádce u babičky. To kvůli mamince, která ráda stanuje, ale bojí se bouřek.

Další část prázdnin bych cestoval po světě (kdyby nebyl covid 19). Půjčil bych si karavan a projel celé Slovensko. Slezl bych si Tatry a dal si halušky. Část prázdnin bych strávil v Řecku. Koupal bych se v moři, šel do nějaké krásné restaurace. Da bych si gyros, ten mám moc rád.

V hlavě mám spoustu nápadů, takže bych se o takhle dlouhých prázdninách určitě nenudil. Těším se i na ty letošní. A doufám, že se mi něco z mých vysněných prázdnin splní.

Vojta Jeřábek, 5. třída

 

Moje vysněné prázdniny

Mám rád westerny. Líbí se mi, že jsou dobrodružné, napínavé, často natočené na pozadí krásné dravé přírody a doprovázené výstižnou hudbou. Obdivuji umění pistolníků – to, jaké kousky s pistolemi dokáží a jak rychle a přesně střílí. Nejvíce ale obdivuji jejich povahu a charakter. To, že vždy drží slovo, pomáhají tam, kde je potřeba – bez ohledu na velikost odměny, a mají odvahu postavit se bezpráví, i když jdou proti velké přesile.

Kdyby to šlo, chtěl bych se přenést na prázdniny do Ameriky v 17. století, kdy docházelo k jejímu osidlování a stavbě železnice. Nebo ve stejném století do Mexika. Nejradši bych chtěl pomáhat bránit jednu mexickou vesnici proti Calverovi. Calvera je bandita, který bere chudým Mexičanům zásoby jídla. Ti se tedy rozhodnou najmout sedm statečných pistolníků, aby chránili jejich vesnici. Ze Sedmi statečných (filmový western) se mi nejvíce líbil pistolník Vin a chtěl bych být o prázdninách místo sněho. Na Vinovi se mi líbí, že neváhá někomu pomoct, třebaže ho vůbec nezná. Měl bych hnědého koně, šedivou košili a kovbojské kalhoty. Chtěl bych mít winchestrovku, šestirannou pistoli, a klobouk jako Vin. Bojoval bych statečně a s vervou a hlavně bych bojoval za svobodu Mexičanů ve vesnici.

Když bychom zrovna nebojovali, učili bychom vesničany, jak se mají sami bránit. Kdyby mi zbyla volná chvíle, jel bych do okolních hor a kopců. Jednak bych prozkoumával, kde má Calvera hlídky, ale také bych si prohlížel okolní přírodu. Ta není ještě moc ovlivněná lidmi a má svoji původní krásu. Možná bych viděl i některá původní zvířata. Těch vyjížděk by ale nebylo mnoho, protože můj prázdninový úkol je jiný a moji přátelé na mě spoléhají.

Takže moje vysněné prázdniny by nebyly moc odpočinkové ani poznávací. Byly by spíš nebezpečné a hodně náročné. Chtěl bych, aby mě nezastřelili, ale nechci vyváznout bez jediného škrábnutí nebo drobného poranění. Protože, kdybych to pak vyprávěl rodičům, nevěřili by mi, že jem pomáhal sedmi statečným.

Jan Majer, 5. třída

 

Moje sestra

Moje sestra se jmenuje Anička. 21. března oslavila 19. narozeniny a my říkáme, že nám přináší jaro.

Její hlas mám ráda, hlavně když je veselá. Je to jako zpěv jarních ptáčků a i pusa jí jede jako uštěbetané jiřičce.

Anička je mlsná jako koza, a to doslova. Má ráda zeleninu a kvalitní jídla. To je také vidět na její štílé a vysoké postavě.

Je hodně kreativní a hodně maluje. To se zase promítá do jejího vzhledu. Styl oblékání má bláznivý, ale super. Nedávno si obarvila své krátké roztřepené vlasy na tmavě modrou, kterou prostupují hnědé prameny vlasů.

Pod kulatými brýlemi neustále těkají zelenohnědé oči a vyhlížejí nějakou lumpárnu. Když se do nich někdo zahledí, zjistí, že je jedno tmavší než to druhé. Mezi očima jí sedí malý nos s bambulí, na kterou si neustále stěžuje. Ale směju se tomu.

Je to super ségra, a když jsem smutná, vždy mě rozveselí. Mám ji moc ráda.

Petra Cibochová, 6. třída

 

Můj děda

K popisu jsem si vybrala blízkou osobu, kterou je můj děda. Je to otec mé mamky. Jmenuje se Josef a je mu 73 let.

Je středně vysoké zavalitější postavy, v důsledu nemoci ale výrazně zhubl. Má krátký krk a kulatý obličej. Jeho oči vypadají jako přivřené, mají šedomodrou barvu. Nad nimi vyniká husté a dlouhé obočí. Nos není ničím nápadný, ústa jsou užší. Často se usmívají. Děda měl do pokročilého věku vlasy černé jako uhel, přestože se narodil s blonďatými. Nyní jeho vlasy přošedivěly a také jich hodně ubylo, takže je vidět celé jeho vrásčité čelo.

Dědovi bývá často zima, proto doma chodí více oblečený než ostatní. Jeho oblečení musí být pohodlné a neškrtí. Jeho ponožky i boty jsou speciálně upravené. Po nutné operaci má obě chodidla kratší, proto při chůzi používá francouzské hole a chodí velmi opatrně. Často bývá unavený, a tak i přes den odpočívá.

Děda téměř celý život pracoval jako opravář zemědělských strojů. Dokud mohl, také doma rád něco opravoval a vyráběl. Mezi jeho koníčky patří četba. Jeho oblíbené jsou knihy o Šumavě, kterou má hodně rád. Proto, dokud mu to zdraví dovolovalo, jezdil na Šumavu na rodinné výlety.

Děda Pepa je přátelské a společenské povahy, je proto velmi oblíben mezi lidmi. Často vypráví historky z našeho i ze svého dětství. Pamatují si s babičkou, jaká zkomolená slova jsme s bráškou použivali, když jsme byli malí. Učil nás v dětství písničky, které s námi zpíval, např. Když jsem já sloužil. I nyní, kdy mu ubývají síly, se stále snaží být vtipný a veselý. Přesto je někdy mrzutý a občas babičku „komanduje“. S babičkou má ale hezký vztah a dokáže ocenit, jak se o něj dobře stará. Je citlivý, a proto se také někdy trápí.

Dvého dědu Pepu mám moc ráda. Vždy se těším, když máme k němu domů do Ražic jet na návštěvu. Děda s babičkou mají také radost, když nás vidí, a pak na naši návštěvu vzpomínají. Doufám, že tu děda s námi bude i přes spoustu zdravotních problémů ještě řadu let.

Aneta Svobodová, 6. třída

 

Moje budoucí povolání

Čím bych chtěl být? Já bych chtěl být tesařem nebo truhlářem. Líbí se mi obě řemesla, protože rád pracuji se dřevem. Ve volném čase už zkouším různé menší výrobky sám dělat.

Do dílny bych si chtěl ještě přikoupit stolní kotoučovou pilu, ponornou pilu, kolíkovací frézku a hoblovku s protahem. Tyto stroje mi pomůžou rychleji a přesněji obrábět jednotlivé části výrobků.

Kdybych byl tesařem, vyráběl bych krovy a tesařské prvky. Bavilo by mě dělat kompletní střechy i se střešní krytinou. Jako truhlář bych vyráběl nábytek a truhlářské prvky na stavbě – jako je zábradlí nebo obložení schodů. Budu-li mít tesařskou firmu, asi se neobejdu bez dalších zaměstnanců, protože krokve a trámy jsou hodně těžké. Pokud budu mít truhlářskou firmu, myslím si, že bych mohl pracovat sám.

Tesařina i truhlařina jsou řemesla se zlatým dnem, takže se z nich dá uživit.

Jan Majer, 5. třída

 

Povolání mých snů

Já bych chtěla být někdo, kdo staví a zároveň pomáhá dětem. Takže jsem se rozhodla, že se stanu stavitelkou hřišť. Už teď mám ráda malé děti a hřiště. Ale připadá mi, že by se ta hřiště měla změnit. A právě proto se stanu STAVITELKOU HŘIŠŤ.

Přemýšlela jsem, že by se hřiště nestavěla jenom někde, kde je hodně dětí, ale taky třeba u domova dětí nebo tak něco. Pracovala bych na dvou místech. V kanceláři – kde bych projektovala – a v terénu – kde bych hledala místo vhodné pro stavění. Na hřiště bych dala tyto atrakce: lanovku ve tvaru ptáčka, bludiště ve tvaru ježka, houpačku ve tvaru orangutana, skluzavkového koně, horolezeckou stěnu ve tvaru kamzíka a konvičku na čaj jako pokoj pro maminky.

Všechno, co jsem teď vyjmenovala, mám namalované ve svém deníčku. Někdy teď do něj napíšu i rozměry.

Rozálie Homolová, 5. třída

 

Můj vysněný pokoj

Nemám svůj pokoj, ale představu o pokojíčku mám přesnou. Mám ho z části sestavený v obchodním centru Ikea. Můj pokoj bude celý dřevěny. Mám rád dřevo a jeho vůni. Představuji si velikost cca 5 x 3 metry, s oknem a výhledem do zahrady, s vlastním vchodem.

Zařízení pokoje bude také ze dřeva. Hlavní dominantou bude postel a speciální úložný prostor pro lego. Mám ho ještě pořád moc rád, stavím si věci a obrazy ze své hlavy. Speciální prostor by měl být vyhrazen pro učení. Proto jsem si vybral celý koutek s policemi a pracovním stolem s lampičkou a knihovonou, abych měl vše při ruce. K tomu otočná, pojízdná polstrovaná židle. Na stěně si přeju mít bílé plátno, na které budu promítat filmy. Součástí pak také bude tapeta naší sluneční soustavy, protože vesmír mě velmi zajímá. U okna bude samozřejmě stát můj teleskop, připravený na noční pozorování hvězd. Přeju si mít i svou koupelnu i záchod. Postel bude veliká, protože neumím spát na malé. Moje postel bude rozkládací pro případnou noční návštěvu mého kamaráda.

Mám rád, když můžu z pokoje koukat přímo do přírody, proto si přiji velkou část proslenou. Přeji si mít místo jen pro sebe, kde si budu moct užívat volný čas a pracovat na svých tajných snech. Rád se vracet a vědět, že někde mám místo, které je jen mé a mých blízkých.

Kryšpín Čibera, 6. třída

 

Pokoj mých snů

Teď mám pokoj, o který se dělím s  Áňou a Pepou. To jsou mí sourozenci. A vlastně i se psem Čendou. Jsme dobrá parta! Ale chtěla bych raději svůj vlastní pokoj. Sním o něm už hodně dlouho a teď se s vámi o ta přání a sny podělím.

Má přání a sny nejsou vůbec skromné. Chtěla bych pokoj, který bude mít dvě patra. První patro bude pro ty praktické věci, jako je učení a spaní, a druhé patro bude pro zábavu.

Praktickou část si představuji nějak takto: Pod oknem bude psací stůl, na něm bude stát kytička, lampička reagující na pohyb, glóbus, co jsem dostala k  Vánocům, a miniknihovnička pro pana Profesora, mého plyšáka, kterého mám od narození, a pro mé miniknížečky, které sama budu vyrábět a psát. Podél zdi budou nízké skříňky, aby se na nich mohlo sedět nebo ležet. Do nich si budu ukládat oblečení a učení. U protější zdi bude velká postel, abych se mohla rozvalovat. Samozřejmě na ní bude hodně polštářků. U postele a psacího stolu bych chtěla mít koberečky. Zdi pak polepené tapetami. Jedna stěna živel ohně, druhá vody, třetí země a čtvrtá větru.

Druhé patro bude hlavně o hraní. Bude tam spousta místa na tancování a jiné skotačení. Pod oknem budu mít klavír, ale ne piano, jako mám teď, ale křídlo. Při hraní budu koukat z okna ven. V nejtmavším koutě pokoje budou dvě postele. To aby u mě mohly přespávat kamarádky. Také tam bude stůl na počítač a vedle něj minilednička na jídlo a pití, abych nemusela běhat do kuchyně. Stěny v tomto pokoji budou ve stylu moře a budou tam plavat mořské panny.

Tak toto je můj sen a doufám, že až budeme mít hotové podkroví, tak se aspoň trošku vyplní.

Petra Cibochová, 6. třída



Mírový běh a vystoupení žákyň ZŠ Cesta

Ve středu 12. srpna se žákyně kroužku aerobiku ze základní školy Cesta zúčastnily Mírového běhu. (Mírový běh je neobyčejný běh s hořící pochodní, kterou nesou statisíce dobrovolných běžců přes více než 140 zemí světa. Pochodeň symbolizuje vše, co nás spojuje bez ohledu na naši národnost, kulturu a víru – symbolizuje přátelství.) Společně s běžci přiběhla do Palackých sadů také sportovkyně, paní učitelka budoucích druháčků se svými dvěma dcerami. V Palackých sadech měli pořadatelé připravené pro děti pěkné aktivity. Společně zpívali a pohybem předváděli anglické mírové písně. Dále děti hádaly podle předvedených jazyků, o jaké jde národnosti, které se do běhu také zapojují. Pomocí předváděných scének se děti učily správnému sportovnímu chování. Každý z nás měl také možnost na okamžik držet pochodeň a něco si přát. S pochodní a vlajkou děti oběhly celý "svět" připravený v Palackých sadech. Pro běžce a diváky naše žákyně zacvičily aerobní sestavu, kterou pilně v loňském roce trénovaly. Odměnou jim byl nejen potlesk, ale také krásná slova od organizátorů, omalovánky a další drobnosti. Všichni jsme byli velmi rádi, že jsme mohli být součástí této akce, která je pro nás cenným zážitkem. Na památku jsme pro naši školu získali krásný zarámovaný obrázek s názvem Perfection - prý je dokonalý stejně jako cvičení našich holčiček. Děkuji Verunce, Lucince, Klárce, Štěpánce, Jaelce, Leničce, Emče a Róze za trénink a vystoupení, kterým věnovaly své prázdninové dny. Vážím si toho. Děkujeme také organizátorům za uspořádání a městu Písek za umožnění hezké akce.

Mgr. Michaela Sulková, učitelka ZŠ Cesta

  

 


autor: Miriam Sulková  2020-08-13